...ach, ta doba...

Můj deníčku, jdu si k Tobě požalovat. Vrba nikde v okolí a když už, tak ne patřičně vykotlaná (ještě v ní bude někdo schovaný, nedej bože, aby to snad někdo slyšel)...
Nový věk, pokrok, rychlost, superreklamy se superženami a muži, vše "in" po vzoru země za velkou louží, ale marně hledám čl...Můj deníčku, jdu si k Tobě požalovat. Vrba nikde v okolí a když už, tak ne patřičně vykotlaná (ještě v ní bude někdo schovaný, nedej bože, aby to snad někdo slyšel)...
Nový věk, pokrok, rychlost, superreklamy se superženami a muži, vše "in" po vzoru země za velkou louží, ale marně hledám člověka. Úplně obyčejného. Žije někde? Existuje vůbec někdo, kdo má zájem o to, aby se nám neničilo prostředí, abychom se bez obav mohli koupat v řekách (za mlada to tedy bylo u Mělníka mnohem nebezpečnější), pít čistou pramenitou vodu ze studánek, dýchat čistý vzduch a za zvířaty jsme nemuseli jezdit do Dvora na safari. Ano, politici to s námi myslí dobře, víme to. Zelení, to jsou ti, kteří chrání každou žabku a ježka. Jen když můžeme nakoupit cizí potraviny v supráči... vždy je něco za něco, že, přátelé? Kde je v tom krásném našem blahobytu člověk? Nepotkám ho ani v našich velmi pěkných, zdravých lesíh za Hradcem. Řekne mi někdo, proč dnes, v této rychlé době máme k sobě tak daleko? Proč se stále někam ženeme, kdo nás honí? KONZUM? Mockrát jsem si tuto otázku položila. Možná, že je odpověď v každém z nás (a bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů..jak by řekl jeden český klasik, pamatujete ze školy, ne?). Proč o tom takto dalekosáhle píšu?Pokud chci skutečně něco změnit, jak ve svém osobním, nebo chcete-li, veřejném životě, potřebuji změnit především SEBE. Nebudu více přitahovat duševně narušené jedince, pokud budu duševně vyrovnaná a pevná. Že to platí, se přesvědčuji dnes a denně. Mění se v mém životě skladba přátel, alkoholici a feťáci se mi vyhýbají. Je to těžká, velmi těžká práce, ale nese své, byť někdy trpké, ovoce. Mám se ráda, přijímám se bez výhrad a mám v sobě skvělého přítele, který mě nezradí. Vím, co chci. Pokud se stane a na své cestě potkám toho "normálního" člověka, poznám ho, neboť se jeho podoba odrazí v mých očích. Zda to pozná on, nechám na něm, na jeho volbě. Mám vás lidi, všechny ráda!Věřím, že s nákloností nebe potkám toho, komu to budu moci sdělit...
Díky, deníčku!Nikomu to neříkej... (více)

21.08.2007 12:29:10 | stálý odkaz

...internet pro všechny...

Podala jsem si inzerát na seznámení v době, kdy jsem se domnívala, že bez skutečného přítele už neudělám ani krok. Ovšem, jaké bylo mé rozčarování, když jsem po pár dnech zjistila, o co v této formě lidičkám jde. Zkrátka, naivka, která jen věří, rozsévá svou důvěru neomezeně, nese svou kůži na trh, ...Podala jsem si inzerát na seznámení v době, kdy jsem se domnívala, že bez skutečného přítele už neudělám ani krok. Ovšem, jaké bylo mé rozčarování, když jsem po pár dnech zjistila, o co v této formě lidičkám jde. Zkrátka, naivka, která jen věří, rozsévá svou důvěru neomezeně, nese svou kůži na trh, perly sviním hází, no zkrátka vidím to zatím tak, že je lépe být sama, nic nechtít, natož, nedej bože(a to nejsem věřící),úplně normální, čistý, nezištný vztah.Je to jako ve vodách rybníka. Hodíte sítě, či udičku a čekáte, co vytáhnete, nebo, co se "chytí".Rybáři jsou zpravidla vybaveni notnou dávkou trpělivosti. Beru to jako svou příležitost se v umění vyčkávat(a snad se i dočkám)důkladě procvičit. A jak známo, a platí to obecně, cvičení dělá MISTRA.Vlastně ani nemohu nic čekat, věk se přehoupl přes 50, zkušnosti a zralost, to přeci není in,zaměř se holka na jiný druh přátelství. Ti psi mi leží dlouho v hlavě, jenže ta má holka je teprve na cestě...pro nezasvěcené, přišla jsem o psicu a nešťastným způsobem hledám něco, co by ji nahradilo. To jen na okraj. Řeknete si, tak co vlastěně ta ženská chce, když si nechce užít? Jen spolupatřičnost, věrnost a oddanost. To už zřejmě v naší době nefrčí ani mezi lidskou populací. Je třeba se vytahovat jaký mám dům? auto střední třídy? zlaté kohoutky a kliky u dveří, zlaté zuby?(nejsem z východu, prosím).Mohu "jen" nabídnout to nejcennější co mám, ale ono vlastně tak úplně o to ani nikomu nejde.To, co má človek v sobě, to, o co nemůže nikdy přijít, není v kurzu.Však to,holky asi samy znáte. Mohu jen doufat, a to tedy s trpělivostí rybáře činím, že přeci jen v tom širém moři někde pluje zlatá rybička, která se mi do mé"sítě"dostane i bez návnady, protože bude vědět, že ji opatrně chytím, políbím a pustím na svobodu i bez toho, že budu chtít splnit své přání. To jsem schopna si splnit sama.A tak to vidím právě dnes 20.8.2007 (více)

20.08.2007 13:27:16 | stálý odkaz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se